Hřbitov

Slavní lidé a cenné náhrobky – takový je sušický hřbitov. Vznikl teprve v 19. století, navzdory tomu tu najdete několik zajímavostí.

Počátek hřbitova

V druhé polovině 19. století bylo na starém sušickém hřbitově U Matky Boží pochováno již tolik nebožtíku, že přestal stačit. Rozšířit jej nebylo kam, a tak muselo město založit hřbitov nový. Koupilo proto zahradu od Havlíčka Anderlovic, 20. září 1878 tu vztyčilo litinový kříž a 29. září dalo vysvětit nový hřbitov.

Součástí nového hřbitova je i kapucínská hrobka, ke které je přístup z přilehlého parčíku, hřbitov totiž v minulosti sousedil přímo s kapucínskou zahradou. Po druhé světové válce byla zahrada zabavena a rozříznuta novou silnicí.

V sousedství kapucínské hrobky naleznete hrob prvního obyvatele nového hřbitova, byl jím Eduard Šebesta. Jeho prvenství na hřbitově nebylo prvním, za života totiž býval prvním sušickým notářem. Hřbitov se rychle plnil, a tak již v roce 1894 byly přikoupeny další pozemky a v roce 1897 vysvěcen druhý hřbitov. Třetí hřbitovní pole pochází z konce druhé světové války.

Pomníky a osobnosti

Na novém hřbitově za krátká léta jeho existence vznikla řada zdařilých náhrobků. Za zmínku stojí především hrobka rodiny Kožušníčků a Rathů se sochou žehnajícího Krista, zhotovená sochařem V. Vosmíkem. Nalezneme tu ale i řadu významných osobností, patří k nim světově proslulý matematik Matyáš Lerch, uznávaný český geograf, profesor Karlovy univerzity dr. Josef Kunský, nebo ostravský herec Jan Filip.

Hrob posledního sebevraha

Na závěr ještě jedna zajímavost. Doby minulé nedovolovaly pochovávat do posvěcené půdy sebevrahy. Jejich hroby se tísnily mimo hřbitovy. Dálo se tak ještě v době, kdy byl otevřen nový sušický hřbitov. Posledním sebevrahem pohřbeným mimo hřbitov byl devatenáctiletý chlapec, který se zastřelil z nešťastné lásky. Pochovali ho u stodoly před zdí nového hřbitova. Ještě ve dvacátých letech dvacátého století o tomto hrobě psal učitel Josef Hozman: “Hroby v těch dobách zemřelých byly několikrát vykopány a on tam spí klidný sen. Nad jeho hrobem se sklání a šeptají si s vánkem keř šeříku s keřem šípku, snad pozůstatkem růže.“ Dnes už po šeříku a růži není ani památky, i místo byste marně hledali….