Kam za anděly

Barokní pověsti a legendy učinily Sušici městem andělů a ďáblů. Nejvíce andělských legend se samozřejmě váže k poutní kapli Anděla Strážce na vrchu Stráži nad Sušicí.

Dítě a had

Nejznámější z legend o založení Andělíčka vypravuje o dítěti, které na vrcholu kopce šláplo na jedovatého hada. Had se mu ovinul kolem nohy a syčel. Vzápětí však hrůzou zkoprnělé pachole spatřilo po své pravici Anděla Strážného, který se k němu sklonil a zmizel. Spolu s ním zmizel i had, aniž by dítěti ublížil. Doma dítko vyprávělo svůj nevšední zážitek rodičům a ti pak spolu s jinými zbožnými obyvateli nechali na vrcholu Stráže vybudovat kapli, do které umístili obraz s vymalovaným příběhem. V době husitských válek byla dle pověsti kaple rozbořena a obraz vnesen do města.

O Boženě

Jiná legenda vypravuje o dívce Boženě, která se usadila na Hořejším předměstí v domě č. 53, mezi domy dvou hraběnek. Božena byla zvláštní dívka, která rozdávala almužny, léčila nemocné, obvazovala nohy a vyráběla i různé druhy mastí. Každý den večer putovala na Stráž. Když to trvalo již rok sousedky hraběnky zvědavostí nevydržely a rozhodly se vypátrat, co na Stráži dívka dělá. Jednoho večera proto potají Boženu sledovaly. Daleko však nedošly, náhle totiž uslyšely zřetelný hlas: „Dále již ani krok!“ Než se vzpamatovaly, zjistily, že jsou přimraženy na místě. Nedobrovolně uvězněné pak s údivem sledovaly, jak se řeka náhle rozvodnila a v jejích obrovských vlnách se jakoby nic brodil andělský chlapeček. Božena běžela k Otavě s růží zastrčenou za ňadry, když doběhla k řece, přistoupil k ní chlapeček, vzal tu růži a vhodil do rozbouřených vln. Voda se utišila a po okolí se začala linout líbezná vůně a hrát překrásná hudba.

Chlapeček pak vzal Boženu za ruku a vedl ji k hraběnkám. Byli již téměř u nich, když se náhle objevil v cestě had, který v tlamě držel tři lilie. Chlapeček prostřední z nich vztrhl a potřel s ní překvapeným hraběnkám ústa. Ony rázem oněměly a pak se teprve mohly pohnout z místa a chlapeček jim řekl, aby šly domů.

Nešťastné hraběnky byly němé celý dlouhý rok. Teprve pak k nim přišla Božena a vyzvala je, aby ji doprovodily na Stráž, že jim ukáže, co tolik toužily vidět. Když přišly na vrchol kopce, spatřily krásný kostelík. Tu se objevil had, chlapeček mu opět vytrhl prostřední lilii, potřel těm ženám ústa a ony nabyly ztracené řeči. Božena jim nakázala, aby šly domů a navrátily se až zítřejšího rána. Když pak hraběnky přišly s dalšími lidmi, nenalezly tu ani Boženu, ani kostel, jen obraz Anděla Strážce visel na stromě.

Vznešená paní zakládá kapli

Další z pověstí vypráví, že se jedna vznešená a zbožná paní vracela z pouti na Svatou Horu, kde prosila Pannu Marii za šťastný porod. Těsně před Sušicí byla již po dlouhé cestě unavena, klesla pod vrchem do trávy a tvrdě usnula. Zakrátko se jí začala v tváři zračit převelká blaženost. Její průvodkyně usoudily, že se s ní děje cosi neobyčejného. Paní viděla ve snu, jak se k ní snášejí zlatoskvoucí postavy andělů s křidélky duhových barev. Usměvaví andělé odháněli chmurnou morovou smrt, která se nad městem prudce rozháněla ostrou smrtící kosou. Smrt po chvíli začala dorážet i na vznešenou paní. Tu se však objevila Panna Maria a paní poprosila, aby se nad městem ustrnula a zachránila ho od černé morové smrti. Matka Boží ji vyslyšela a chmurné morové smrti pokynula, aby se vzdálila. Ta vzápětí zmizela a od té chvíle mor ve městě a celém jeho okolí pominul.

Poutnice brzy porodila synka, který připomínal ony usměvavé postavy andělů. Z vděku pak věnovala nemalou část svého jmění na zbudování kaple na vrcholu, z něhož se ve snu snášeli ti překrásní andělé.

O vojákovi

Jiná pověst vypráví o vojákovi, rodilém Sušičanovi a velmi zbožném chlapci, který byl na vojně u tureckých hranic. Byl tu ubytován v jakémsi hostinci. Jednoho dne vyhlížel z okna a viděl, jak se na smetišti perou dvě slepice. Vyšel ven a opeřené sokyně rozehnal šavlí. Jednu z nich nechtěně sekl do krve.

V noci došlo v hostinci k vraždě. Byl zabit bohatý kupec. Mrtvolu objevili ráno a hned začali hledat vraha. Ten skutečný byl dávno v nedohlednu, proto padlo podezření na sušického vojáka, u kterého našli zakrvavělou šavli. Vojáček byl uvězněn a odsouzen k smrti. Poslední noc před popravou se modlil ke svému Andělu Strážci, pak se přikryl pláštěm a usnul. Když jej v noci kontrolovala stráž, odkryla plášť, ale vojáka pod ním nenalezla. Mříže i zámek cely však zůstaly neporušeny. Ještě větší překvapení čekalo stráž ráno. Kde se vzal, tu se vzal, byl voják zase zpátky v cele, jakoby z vězení nikdy nezmizel. Svým věznitelům pak vypravoval prazvláštní sen, který se mu v noci zdál. Přišel prý pro něj Anděl Strážný, popadl jej za vlasy a dlouho s ním letěl, až jej donesl na vrchol jakéhosi kopce, pod kterým se rozprostíralo město. Nedaleko pásl ovčák ovce. Mladík k němu přistoupil a ptal se, kde se nachází. Pastýř mu odpověděl, že je v Sušici. Chlapec poděkoval a vydal se domů ke svým rodičům. Matka se syna lekla, ten ji ale uklidnil slovy: „Ničeho se nelekejte. Přinesl mne anděl, neboť jsem měl nevinně zemřít. Položil mne tam, kde se nachází stará polorozbořená kaple.“ Stráž z mladíkova vypravování pochopila svůj omyl a zbožný lid v Sušici na památku té události dal znovu vystavět kapli a zasvětit ji Andělu Strážci.

Případ ukradeného anděla

Pověst, tedy vlastně pověra, se v minulosti vázala i k jinému sušickému andělovi- k archandělu Michaelovi, který měl svůj příbytek v drobné barokní kapličce v Palackého ulici. Stavbička z 18. století je dnes zakomponována do ohradní zdi sušické nemocnice. Zdobívalo ji půvabné lidové dílko zobrazující archanděla Michaela se zkroceným ďáblem. Předci dnešních Sušičanů pevně věřili, že vhodí-li do kaple drobný peníz, zbaví se nemoci. Dnes archanděla v kapli již nenajdete. Před několika lety si lidový obrázek odnesl neznámý zloděj. A tak tu dnes vaši nemoc už asi nikdo nevyléčí.