Kam za čerty

V sušických pověstech se to čerty jen hemží. Následující řádky poslouží jako inspirace pro výpravu za čerty.

Čerti na radnici

Sušici v 17. století žil Jan Daniel Voprcha. Danielův otec byl veliký kariérista a tak mladý Voprcha získal nemalé jmění, bohužel byl ale také obdařen sebevědomou, svárlivou, agresivní a zpupnou povahou. Rodinné jmění rozprodával, dlužil kde komu a často se pral. Svoje činy korunoval 1. července 1661, kdy si jen tak z rozmaru odstřelil tkalcovského tovaryše Erharta Kreitzera. Místo vraždy dodnes upomíná křížek v ulici Americké armády. Voprcha byl po tomto svém činu zatčen a uvězněn na radnici. Ve vězení se mu nelíbilo, bylo tu neveselo a za nočního času ho tu, tedy asi celkem po právu, strašili ti čerti. Nakonec se na svobodu dostal díky dostatku ručitelů a pokutě 300 kop. I ta mu byla nakonec snížena na pouhých sto kop.

Hranatý válec

Další ďáblík měl svoje působiště na náměstí, tam, kde dnes stojí dům čp. 30/I. Až do velkého požáru města v roce 1707 tu prý stával překrásný dům se třemi gotickými štíty a podivným znamením hranatého válce. A právě toto znamení vděčí za svůj vznik příběhu o čertu.

Dům prý ve středověku vlastnil veliký rozmařilec, který se upsal samotnému ďáblu, když všechno jmění rozfofroval. Ve smlouvě o duši si vymínil, že jej čert dostane za čtyřicet let. Pak mu dá ale ještě jeden den a jednu noc na rozmyšlenou, jakou práci by měl naposledy vykonat. Nevyplní-li poslední úkol, pán bude volný a smlouva neplatná. Jak se sepsalo, tak se také stalo! Pán vesele prohýřil čtyřicet let, a už tu byl ďábel. Celou poslední noc se úpěnlivě modlil k Bohu a usnul až nad ránem. Tehdy se mu zjevila neznámá osoba a poradila mu: “Dej satanu kus hlíny, ať ti z ní vytvoří čtverhranný válec.“ Pán se probudil šťasten, že čerta ošálí. Nestalo se tak. Ve chvíli, kdy se pekelník dostavil a dožadoval se smluveného úkolu, pán zrozpačitěl a z rozčilení si zadal výrobu hranatého a nikoliv čtverhranného válce. Satan uhňácal z hlíny válec, udělal mu jakési takési čtyři hrany a už pána popad a odnesl s pekelným chechtotem do pekel. Lidé pak našli jen díru ve stropě a na stole podivný hranatý válec. Díru zazdili a válec pověsili na památku té události nad vrata domu. Pryč jsou ale časy, kdy dům zdobily tři gotické štíty a kdy na něm viselo podivné znamení.

Řešátko a ďábel

Dějištěm dalšího čertovského příběhu je dnes také nenápadný dům čp. 17/I v ulici T.G. Masaryka. Dům před Bílou horou patřil významnému sušickému učenci a literátu Tomáši Řešátkovi Soběslavskému. Zrovna, když Tomáš skládal píseň Vymítal Pán Bůh ďábelství, začal jej obtěžovat ďábel. Měl už v tom praxi, vždyť v německém Wartburgu pokoušel samotného Martina Luthera, zrovna ve chvíli, kdy překládal do němčiny Nový zákon. Zřejmě měl na luterány spadeno. Řešátko totiž nebyl katolíkem. Ďábel jej pokoušel v podobě šeredného kocoura a svými skřeky ho rušil tak, že rozčílený Tomáš po něm nakonec mrštil kalamářem. Kocour unikl oknem, kalamář zasáhl zeď a vytvořil na ní obrovskou inkoustovou skvrnu. Skvrna nešla za žádnou cenu zažehnat, podařilo se to až dlouho po Tomášově smrti prvnímu kapucínu, který přišel do Sušice. Jeden exemplář kancionálu, který vznikl ďáblovi na vzdory, dnes můžete obdivovat v sušickém muzeu. Nalezl jej zakladatel muzea Josef Holík v Pilných dvoře čp. 54/II. Obec jej pro muzeum zakoupila za pouhé dva metry dříví.

Křížek na Svatoboru

S čertem byl ve spojení i jiný sušický měšťan. Byl to pověstný neznaboh, který vedl rouhavé řeči na adresu Boha, všech svatých i Panny Marie. Nakonec se za určité protislužby upsal čertu. Než se nadál, lhůta uvedená v pekelné smlouvě vypršela a čert si jej odnášel do pekla. Teprve tehdy si hříšník vzpomněl na Boha a svaté. Úpěnlivě se k nim modlil, nikdo jej ale nevyslyšel. Až ve chvíli, kdy s ním čert přelétával přes Svatobor, si vzpomněl na zázračnou Matku Boží v kapucínském klášteře. Pomodlil se k ní a stal se zázrak, čert zafrkal a nezdařence pustil. Měšťan si při pádu na zem vyvrkl nohu a do smrti pak již kulhal, nepropadl ale peklu a to bylo hlavní. Stal se příkladným katolíkem a stoupencem Panny Marie sušické. Na místě, kde jej čert pustil, nechal postavit křížek. Torzo křížku naleznete na Svatoboru dodnes, nachází se v houštinách za posledním domem. Jiný čert měl svůj sklep na protilehlých Kalovech. Naleznete jej na samotném vrcholu kopce.

Smutný osud Prokopova čerta

Nepěkný osud potkal čerta, který býval u nohou sochy svatého Prokopa před hlavním oltářem v chrámu sv. Václava. Čertisko bývalo duté, a tak se nedobrovolně stalo předmětem sázky. Někdejší kostelník Šlechta se vsadil, že bude při mši svaté kouřit čibuk. Dali mu ho a zapálili. Průvan čibuk živil a čert opravdu kouřil. To se ovšem pramálo líbilo sušickému děkanovi, čerta nechal odstranit a podobným taškařicím tak učinil rázný konec.