Chrám Matky Boží, zasvěcený panně Marii Nanebevzaté, je obklopen hřbitovem. Hořejšímu sušickému předměstí, kdysi zvanému Nuželice, vévodí už od časů gotiky. O tom, kdo ho tu postavil, se dodnes vedou spory.
Ztlučení mniši
Chrám Matky Boží byl zřejmě založen augustiniány. Jejich klášter nechal v Sušici zřídit král Jan Lucemburský na přání své zemřelé manželky Elišky Přemyslovny. S tím však nesouhlasila Vyšehradské kapitula, které ze sušické fary plynuly nemalé důchody, o které se s novými řeholníky nechtěla dělit. Na nátlak kapituly král souhlas se zřízením kláštera odvolal.
To vyvolalo velký spor mezi augustiniány a kapitulou, který skončil roku 1339 exkomunikací některých mnichů. Augustiniáni se proti exkomunikaci odvolali k papeži, který ji zrušil. Odpůrci kláštera však na dořešení nečekali, do kláštera vtrhla pod vedením světských duchovních městská lůza, klášter vyplenila, mnichy zbila a vyhnala. Jeden z mnichů útok nepřežil. Klášter již obnoven nebyl.
Dle jiných dohadů mohl matku Boží v Sušici vybudovat roku 1352 řád křížovníků s červenou hvězdou na příkaz Karla IV.
Z kláštera dnes zbyl pouze presbytář a základové zdivo ukryté pod vrstvou země.
Kaple
První zmínka o kostelu pochází z roku 1402, tehdy zde měšťanka Kateřina, vdova po Lewlinu řečeném Hedweyk, dala zřídit oltář sv. Kateřiny a Doroty. V polovině 15. století byla na jižní straně kostela přistavěna Kabátovská kaple s krásnou hvězdovou klenbou, zasvěcena byla Panně Marii Bolestné. Dnes je v této kapli umístěno kamenné desatero ze zbořené židovské synagogy. Na časy, kdy Čechám vládla gotika, dodnes upomínají také dochované kamenické značky. Roku 1592 poničil do té doby stále gotický chrám požár. Na obnově chrámu Nanebevzetí Panny Marie měl hlavní zásluhu tehdejší královský rychtář, stařičký Jiřík Xenofil. Z této doby pochází věž i zajímavá chrámová klenba. Roku 1691 byla na severní straně založena druhá kaple, zvaná Gerlovská a zasvěcená sv. Šebestiánovi. Kapli, která dnes tvoří předsíň sakristie, zdobí malovaný epitaf Šebestiana Gerla. V roce 1707 Matka Boží opět neunikla zhoubnému ohni, na okolním hřbitově tehdy nezůstal zachován jediný kříž, oheň zničil i kosti v kostnici.
Hřbitov U Matky Boží
Hřbitov vznikl v okolí chrámu Matky Boží, patrně krátce po jeho založení. Pohřbívalo se tu až do roku 1924, v roce 1927 byl proměněn v park. Mezi zbylými náhrobky vyniká omšelý renesanční náhrobek s postavou muže v kabátci. Legenda vypravuje, že je to zkamenělý kněz potrestaný Bohem za to, že za požáru utekl z kostela a nedosloužil mši. Dodnes tu jeho duch musí sloužit ve výroční den události mši a marně čeká, kdy na oltáři někdo připraví víno a chléb ku proměnění, aby mohl mši dokončit. Legendou opředen je i náhrobní kámen s reliéfem Vzkříšení Páně, který kryl hrob mladičké nevěsty Kateřiny Motlové. Mrtvá nevěsta neměla prý v hrobě klidu a jednou o dušičkách vystrkovala nohy, její náhrobek je dnes uvnitř kostela na zdi. Na hřbitově se ale dochovaly také novější náhrobky z 19. století. Na dobu, kdy funebrální plastika dosahovala svého vrcholu, upomíná truchlící žena v empírovém hávu na pomníku Villaniů z počátku 19. století. Znáte-li román Světla od Josefa Haise Týneckého, pak vám nebude určitě neznáma Josefa Baštářová, manželka sušického podkrajského Františka Baštáře. Připomíná ji drobná deska na zdi kostela. Chrám i okolní hřbitov bývá otevřen o pohřbech a o některých svátcích se tu koná mše. Rozpis bohoslužeb naleznete v děkanském kostele sv. Václava.
Kuriozita – hřbitov nekřtěňátek
Až do devatenáctého století se nalézal v sousedství hřbitova, v místech dnešního parkoviště, hřbitůvek nekřtěňátek. Tam byly k věčnému spánku ukládány děti, které zemřely nepokřtěny. Měl malinká vrátka do ulice, která byla později zazděna. Byli zde pochováváni pravděpodobně i sebevrazi, kati a pohodní. Jejich kosti byly v roce 1909 vykopány a pohřbeny u Matky Boží.
