O tom, že v Sušici jsou nejvýznamnějšími památkami renesanční měšťanské domy nemůže být sporu. Sušice to má dokonce úředně potvrzené. Samotný nestor české památkové péče, dr. Dobroslav Líbal, označil Voprchovský a Rozacínovský dům za jedny z nejvýznamnějších renesančních měšťanských budov v Čechách. Oba nádherné domy naleznete na náměstí. Vidět v Sušici můžete i domy další, také velmi zajímavé.

Voprchův dům dnes muzeum

Dům čp. 40/I , tzv. Voprchovský dům, připomíná palác pro orientální princeznu. Je v jádru gotický a zdobí ho vysoká renesanční atika se zvoničkou a nárožními baštičkami. Unikát, který nemá v Čechách obdoby. Zajímavé také je, že není známo, kdo dům postavil. Prvním známým majitelem je Adam Voprcha z Uranova, předbělohorský primátor Domažlic a za stavovského povstání jeden ze třiceti direktorů. Po bitvě na Bílé hoře měl štěstí, že z Domažlic nebylo daleko k zemské hranici. Adam včas prchl a jeho hlava zůstala na svém místě. Do Čech se vrátil až okolo roku 1630, kdy již nehrozilo, že bude o hlavu kratší. A teprve tehdy se mohl stát majitelem krásného domu v Sušici, kde se nově usadil. Od koho si dům koupil zůstává zahaleno rouškou tajemství. Něco by mohly napovídat erby v prvním patře domu, které patří mimo jiné královskému rychtáři a městským radním. Snad to tedy byli oni, kdo si tu dům postavili. Později dům sloužil po dlouhá léta sušickému děkanství, dnes jej vlastní muzeum. Můžete tedy vidět i interiéry domu.

Na návštěvě u Voprchy

Do domu vejdete gotickým portálem a rázem se ocitnete v tzv. mázhausu, ústředním, reprezentačním i obchodním prostoru domu. Zdobí jej pozdněgotická hřebínková klenba. V prvním patře můžete navštívit opět mazhaus, sloužil tentokrát rodině. Zadní část patra sloužila jako půda, v přední části byly pokoje rodiny. Místnosti zdobí dřevěné malované stropy a zbytky maleb ze 16. století.

U konkurence

Konkurent Voprchovského domu, dům Rozacínovský čp. 48/I., zvaný také Stará lékárna, naleznete hned přes ulici. Stejně jako Voprchovský dům je i on v jádru ještě gotický, nad portálem domu můžete vidět zbytky gotických maleb (v červenočerné barvě). V renesanci dům získal krásný štít a doslova pohádková sgrafita. Stojí za to si v nich chvíli počíst. Mezi květinovými rozvilinami (rostlinný orientální motiv akantových listů a úponků) tu spatříte jelena, motiv Ukřižování Krista, anděla, ale i hlavu krále Heroda, tomu všemu sekundují sgrafitoví ptáčci, živí, zastřelení i zamilovaní.

V minulosti dům patřil slavné rodině Rosaciů, ale i příslušníkům rozvětvené lékárnické rodiny Firbasovské. Dům není veřejnosti přístupný. Od počátku devadesátých let opuštěný a momentálně hledá kupce. Za památkami na starou lékárnu se budete muset vypravit až do Prahy. Lékárenské muzeum na Malé Straně vlastní a vystavuje řadu památek na rodinu Firbasů (lékárnické stojatky i portréty členů rodiny).

Velký kříž před lékárnou byl postaven v roce 1758 na památku jezuitské misie.

Hotel pana Fialky

Sousedem Staré lékárny přes úzkou Kostelní uličku je dům čp. 49/I., známý hotel Fialka. I on v jádru pamatuje na gotické časy, fasádu a balustrádovou atiku má ale až klasicistní. V 19. století patřil rodině Maštovské a hostil hotel U bílé růže.

Po roce 1989 dům dlouho sdílel osud Staré lékárny, dnes je již opravený a funguje v něm restaurace. Hoteliér Fialka si časem k hotelu přikoupil i sousední dům, neméně krásný, se dvěma štíty a okrovočervenými sgrafity. Hotel v něm ale již nehledejte. Dnes hostí obchodní pasáž.

Za časů komunistů k hotelu, který už nevlastnil pan Fialka, ale obchodní družstvo jednota, patřil i další dům čp. 51/I. I tento dům patří renesanci, na rozdíl od svých sousedů se ale nepyšní již ani štítem ani atikou. O to krásnější je zdejší mazhaus. Zavítáte-li do zdejší restaurace, ocitnete se pod renesančními lunetovými klenbami se žebry zdobenými motivem tzv. perlovce.

A co dál?

Na zbytky gotiky, renesance, baroka i klasicismu narazíte i na řadě jiných míst. Pěkný je například dům čp. 39/I., soused muzea, s gotickými portály a domovním znamením v podobě korábu. Domu se podle něj říkalo U šífu nebo U korábu. Domovní znamení, tentokráte bílého koníčka, naleznete i na domě čp. 31/I. Dům čp. 1/I., nazývaný Kabátovský, zdobí pro změnu barokní obraz svatého Jana z Nepomuku. Zajímavé domy naleznete i mimo náměstí, za pozornost stojí dům Boryňovský čp. 11/III. v Mariánské ulici nedaleko chrámu Matky Boží. Je v jádru renesanční, klasicistně upravený. Nechybí mu ani štít, v jeho případě zdobený vázami.

Martin Lorenc