Sousloví privat holky je poněkud krkolomné, lépe by se asi vyslovovalo holky na privát nebo holky na privátě. Nicméně všem je jasné oč jde. Privat holky jsou privátní, tedy soukromé na intimní potěšení. Kdysi jsem v rámci jednoho PR projektu projížděl diplomové práce týkající se historie prostituce v Praze a dost mě překvapilo, jak moc je bohatá. I tak proslavené podniky, jako byly Jedová chýše se podílely na pražské prostituci.

Osobně znám jednu dámu, která těsně po revoluci poskytovala privátní služby vysoce postaveným vládním činitelům. Ani dnes si nedovolím nikoho jmenovat, nicméně je to jen další střípek do mozaiky českého (tehdy československého) byznysu se sexem. Dokonce i proslulý Frederic Forsyth se ve své autobiografické knize Vypravěč vyznal z toho, že se vyspal s krásnou dívkou, která se k němu přidala v baru. Později, po sexu se přiznala, že na něj byla nasazená. Co kdyby to byl kapitalistický špion. Holt byla taková doba. 

Mimochodem pointa je, že pro britskou tajnou službu skutečně pracoval, ale z textu není poznat, zda to bylo v době jeho československé návštěvy. Mimo jiné to je opět známka toho, že sex v Praze, včetně holek na privátě, u nás kvetl vždycky. V posledních desetiletích se jen zásadně „zmodernizoval“. Byl přejat západní mode relaxačních klubů a masérských salonů. Ostatně ani celosvětově známá Čtvrť červených luceren v Amsterodamu už není to, co bývala.

Sex umí být pestrý a neumí nudit. Jediné, co potřebujete, je najít si ten správný protějšek. A pak jde provozovat téměř všude. Každý slyšel historky o vášni propuknuvší v kině, ve sprchách, jednou jsem dokonce viděl pár za závěsem v sálu kulturního domu. Ti tedy byli touhou tady fakt posedlí, neboť závěs jim sahal sotva po kolena. Ano, je to nemravné, ale na druhou stranu… nikomu tím neubližují. Umím si představit mnohem horší činnosti.

A když jsme u intimních témat, víte co je koteka? V Papui Nové Guinei nosí domorodci kryt na penis, který si vydlabou většinou z „tykvovitého“ plodu lagenárie obecné. Chlapi jsou úplně nazí, oblečeného mají jen „pindíka“. Chápu, že plody mají ten správný tvar, ale jinak rostlina není nic moc. Je chlupatá a lodyha a listy při poranění nechutně páchnou. Nicméně to jasně ukazuje, čeho si Papuánci na sobě cení nejvíce. Penis je často totiž jediná část těla, kterou mají chráněnou. A to se pohybují v hustém pralesním porostu. Docela by mě zajímalo, zda koteka funguje podobně jako parohy u jelenů nebo chvost pávů. Jako znak mužnosti. Chlapi si ji různě pokrývají vyrytými ornamenty, zdobí peřím či větvičkami a kolem pasu přivazují lýkem. Jasně tím dávají najevo svůj um a možná naznačují velikost mužství. „Podívej jak velkou a zdobenou mám koteku.“ Na druhou stranu třeba fixlují podobně jako ženy push upovými podprsenkami zvanými „zvedačky“.

Podle literatury je koteka dokonce rozpoznávacím znamením mezi jednotlivými papuánskými kmeny podobně jako byly moravské kroje. Jen jejich výroba – těch kotek – rozhodně  nestála ani tolik peněz, ani tolik času a nebylo k ní potřeba tolik lidí. Myslím, že tuhle kmenovou značku si vybírá každý chlap sám podle osobních potřeb a preferencí. Některé mají až přes půl metru. Když si představím, že bych měl nosit něco podobného, přijde mi to poněkud nepraktické. Možná proto Papuánci nenosí kalhoty..

Nicméně násadce na pinďoura rozhodně nejsou jediným využití plodů. Dělá se z nich kde co; od troubelí k dýmkám po hudební nástroje. Existuje celá řada odrůd, rostlina se totiž stala oblíbenou a pěstuje se na plantážích na konstrukcích, neboť se pne jako liána.