Otázkou je, co to vlastně je levné parkování na letišti, respektive jak levné. Otázku ceny vnímáme každý jinak, někomu přijde láhev whisky za několik stokorun extrémně drahá. Někdo jiný si za to potěšení, kdy si bude vychutnávat dlouhé týdny či měsíce stylem tu a tam sklenku, zaplatí. „To máš jako s cigaretami,“ říká moje manželka Martina. Její ex, se kterým je „šťastně rozvedená“ našel v rodinném rozpočtu peníze na cigarety vždycky, i když na chleba nebylo. A v tomto konkrétním případě se nejedná o žádnou extrémní nadsázku.

Každý dává peníze do svých priorit. U nás je to cestování a to v praxi znamená parkování. Pokud možno levné parkování na letišti Praha

Staré české pořekadlo tvrdí, že „kolik řečí znáš, tolikrát si člověkem“. Nejsem si úplně jist tím, co to vlastně znamená, nicméně domluvíme se se krom mateřštiny ještě třemi jazyky. Sice na základní úrovni, ale abych si koupil jídlo ve stánku, jízdenku na vlaku nebo zajistil ubytování to stačí. A samozřejmě na konverzaci o dětech, neboť na to se v cizině lidi často ptají. Angličtinu beru jako základ, ta se ve světě hodí leckde, dokonce i Francouzi, kteří si tak zakládají na své mateřštině a pokud nemusí, tak anglicky ani nepozdraví raději přistoupí na řeč svých „ostrovních nepřátel“ než aby přišli o kšeft. 

V euroatlantickém prostoru je angličtina jazykem internetu a tak když něco potřebuji, třeba poradit s cestou, hledám na ulici spíše mladé lidi. Tam je mnohem vyšší pravděpodobnost, že se s angličtinou chytím. Ovšem nikdy bych neřekl, že se mi v Indii bude hodit polština a v Mexiku ruština. V prvém případě šlo o město Pushkar, prý se tam pořádají největší trhy velbloudů ne-li na světě, tak v Indii určitě. Motal jsem se mezi těmi hrbatými zvířaty, když jsem zaslechl polštinu. Pár z polského rozhlasu. Velmi milý, slovo dalo slovo a jak už to v téhle moderní době bývá, nevyměnili jsme si vizitky, ale na profil na Facebooku. 

S ruštinou to bylo jiné. Rusky mluvící pár se dostal do konfliktu s majitelem ubytování poté, co z mě neznámého důvodu odmítl zaplatit. Strhla se nepříjemná hádka. Sice v angličtině, ale klučina se svou slečnou mluvili svou mateřštinou, takže jsem rozuměl i tomu, co mělo zůstat jen mezi nimi. Taky jsme si kontakty nevyměnili.

Občas si v cizině půjčím auto. Nemám to rád, přece je to jen mnohem větší zodpovědnost a člověk nezná všechny nuance místního dopravního provozu. Například ve Švýcarsku, kde jsou velmi přísní na dodržování všech nařízení a pravidel, může v různých kantonech platit různá nejvyšší rychlost. Ovšem našinec si vůbec nemusí všimnout, že přejel z jednoho kantonu do druhého. To se vám ve vlaku nestane. 

I parkování může být problém. Představte si obrácenou situaci. Jste cizinec, na letišti si půjčíte auto a jedete do Prahy. Chcete levně zaparkovat, máte letmé povědomí o modrých zónách a tak, kde jsou na zemi modré čáry, tak tam odstavit auto nechcete. Jenže ony jsou skoro všude! Pokud chcete navštívit například Národní muzeum nebo Národní divadlo, tak zjistíte, že mít auto je chyba. MHD by to sice bylo méně pohodlné, ale efektivnější. A ještě byste si mohli dát pivo. Ať už plzeňskou klasiku nebo nějakou dobrotu z řemeslných mikropivovarů, kterých je v Praze celá řada.

Je vlastně docela zvláštní, že v Praze, pokud neznáte místní zákoutí a nevíte, kde je veřejná, modře neohraničená zóna, tak máte v Praze problém, zatímco levné parkování u letiště se dá najít poměrně snadno. Stačí pár kliků na internetu. Přitom Letiště Václava Havla patří mezi opravdu slušně vytížená. A protože se cestovní ruch po covidové pauze pomalu vrací, bude ještě vytíženější. Takže kdo ví, kde u letiště levně zaparkovat, je ve výhodě.